Court orders payment of unpaid TV license fees for non-registered electricity user under Czech Broadcasting Act.
Legislator summary
AI generatedThe court ruled in favor of the plaintiff, ordering the defendant to pay 1,485 CZK in unpaid television license fees plus interest. The defendant, an electricity user not registered as a taxpayer, failed to respond to a written demand within the statutory 30-day period, thereby triggering automatic registration under the Broadcasting Act. Since the defendant offered no evidence of payment or defense and the plaintiff's evidence was uncontested, the court confirmed the debt and awarded procedural costs to the plaintiff.
Legislator headnote
AI generated§ 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb.; § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.: A person receiving electricity without prior registration is deemed a taxpayer if they fail to object in writing within 30 days of a demand, creating an immediate obligation to pay the license fee.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedRelated Decisions
AI generatedFull text
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně: ; anonymizováno, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozena datum,
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení částky 1 485 Kč s příslušenstvím,
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 485 Kč s úrokem z prodlení ve výši 168,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 1 485 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí písemně čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagovala, žalobkyně ji podle citovaného zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byla žalovaná písemně informována. Shora popsaným jednáním se stala žalovaná poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalované vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná své zákonné poplatkové povinnosti nedostála, když nezaplatila televizní poplatky za měsíce 2 – 12 roku 2020. Podle ustanovení § 7 odst. 2 citovaného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení televizního poplatku. Výše poplatku činí 135 Kč za měsíc.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud vyzval účastníky, aby mu ve stanovené lhůtě sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tudíž předpokládal, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci posoudil důkazy předložené žalobkyní, ze kterých má za prokázaná skutková tvrzení o evidenci žalované jako poplatníka televizního poplatku s účinností od měsíce srpen 2019. Z evidence žalobkyně vyplývá, že eviduje nezaplacené poplatky za měsíce únor až prosinec 2020 v celkové výši 1 485 Kč při výši poplatku 135 Kč měsíčně.
6. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno, nebo že by výše vymáhané pohledávky neodpovídala skutečnosti.
7. Právně soud věc posoudil podle ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jako nárok vyplývající z povinnosti žalované platit měsíčně televizní poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaná dluží na neuhrazeném televizním poplatku částku 1 485 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení.
8. Zkrácené odůvodnění rozsudku vyplývá z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř..
9. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, kterou představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení nelze ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 považovat za náklady účinně vynaložené pro uplatňování práva, když žalobkyně disponuje právním oddělením a je tak v jejích možnostech zajistit vymáhání nezaplacených televizních poplatků ve sporech skutkově či právně nikoliv složitých vlastními silami. Proto žalobkyni nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů.
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.