12 C 147/2025-29 · Okresní soud ve Frýdku-Místku

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Boudovou Žiškovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 31 913,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 510 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 495,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 306,27 Kč, úrok 12,75 % ročně z částky 8 655,18 Kč od 25.2.2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 302,3 Kč od 5.12.2024 do 24. 2. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 10 755,18 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a částku 8 908,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 737,05 Kč, úrok 12,75 % ročně z částky 1 8941,1 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 600,28 Kč od 5. 12. 2024 do 24. 2. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 21 158,1 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 31 913,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních po 548 Kč Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 11. 2024, neboť žalovaný poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas, kdy uhradil toliko 2 740 Kč.

Žalovaný byl k úhradě zbývajícího dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak dále již žalobkyni neuhradil ničeho. Dále žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních po 1 535 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 11. 2024, neboť žalovaný poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas, kdy uhradil toliko 17 750 Kč.

Žalovaný byl k úhradě zbývajícího dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak dále již žalobkyni neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS a z informací poskytnutých žalovaným.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě jeho kreditního skóre, který žalobkyně stanovila pomocí statistického modelu. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalovaného v externích registrech a předložila záznam telefonního hovoru s žalovaným.3.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, a dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a 10 000 Kč (smlouva ze dne , datum, a ze dne , datum, , úvěrové podmínky).

Žalobkyně před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného na podkladě informací, které ji žalovaný poskytl a lustrací v bankovních a nebankovních registrech, kdy tyto informace následně použila pro svůj model výpočtu úvěruschopnosti. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný na úvěr zaplatil 17 750 Kč v případě první smlouvy a částku 2 740 Kč v případě smlouvy druhé (výpis čerpání, splátek a úhrad). Jelikož žalovaný nesplácel sjednané úvěry řádně a včas, zesplatnila žalobkyně oba tyto úvěry ke dni 20. 11. 2024, což žalovanému oznámila. (zesplatňující dopis ze dne 20. 11. 2024).

Předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací arch). Z karty klienta vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je důchodce s příjmem 18 300 Kč měsíčně, přičemž nemá žádné vyživovací povinnosti, je rozvedený a bydlí v podnájmu. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 11 000 Kč měsíčně, bez bližší specifikace.6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9.

Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z údajů, které ji žalovaný sám sdělil a neprováděla žádné ověření těchto informací, jak plyne i z předloženého nahrávaného hovoru. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka.

Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.11. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, který měl komplexně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem neověřila.

Takový postup nelze shledat dostačujícím, protože i kdyby byl statistický model žalobkyně sebespolehlivější, pokud pracoval s chybnými (resp. neověřenými) vstupními daty, nemohl poskytnout spolehlivé výstupní údaje. Žalobkyně si přitom od žalovaného neopatřila vůbec žádné doklady, prokazující jeho skutečné příjmy a výdaje. Namísto skutečných výdajů žalovaného, se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, které nijak neověřila (např. výpis účtu, nájemní smlouva, důchodový výměr).

Není přitom rozhodné, zda žalovaný tyto údaje sdělil telefonicky, podstatná je skutečnost, že informace poskytnuté žalovaným v jakékoli formě, žalobkyně nijak neověřovala. Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky skóringového modelu žalobkyně jako přesvědčivé. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.12. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 40 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 20 490 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částky 19 510 Kč, proto soud žalobě vyhověl a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.14. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 86/2024-57 nebo č. j. 8 Co 245/2024 -44 ze dne 18. 2. 2025).15.

Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 913,28 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 19 510 Kč a ohledně částky 18 236,31 Kč (jistina + kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) byla žaloba zamítnuta.

Je tedy zjevné, že žalobkyně měla úspěch ve věci jen nepatrný, s ohledem na zásadu, že od úspěchu účastníka se odečte jeho neúspěch bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.