12 C 33/2021-42 · Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí
Legislator summary
AI generatedŽalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Skutkově tvrdí, že dne 14. 11. 2019 byla uzavřena úvěrová smlouva, jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalovaný zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, žalobkyně zkoumala, zda žadatel o úvěr má jiné úvěry a zda tyto platí, zda má jiné závazky a zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku.
Legislator headnote
AI generated12 C 33/2021-42 · Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí: O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a zástupci žalobkyně byla na nákladech řízení přiznána částka 721 Kč (32%). Žalobkyně se domáhala částky 22.728 (100%), byla úspěšná co do částky 15.000 Kč (66 %), neúspěšná co do částky 7.728 Kč (34%), její celkový úspěch je 32% (66% 34%). Při úspěchu 100% by měla nárok na částku 2.252 Kč: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tři úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč za výzvu k zaplacení, převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 21% DPH ve výši 252 Kč.
Full text
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Kopeckou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22.728 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 15.000 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7.728 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 7.728 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 721 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Skutkově tvrdí, že dne 14. 11. 2019 byla uzavřena úvěrová smlouva, jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalovaný zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, žalobkyně zkoumala, zda žadatel o úvěr má jiné úvěry a zda tyto platí, zda má jiné závazky a zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku.
Klienti jsou podrobováni credit scoringu, je posuzována jejich příjmová a výdajová stránka. Žalovanému byla poskytnuta částka 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 15.000 Kč navýšenou o částku 495 Kč do 24 měsíců. Byly sjednány další poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, proto mu byly naúčtovány sankce – smluvní pokuta ve výši 1.000 Kč (2. 4. 2020 - 500 Kč, 20. 1. 2020 - 500 Kč) a účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč (23. 12. 2019 - 100 Kč, 20. 1. 2020 – 100 Kč, 17. 2. 2020 – 130 Kč, 3. 4. 2020 – 100 Kč, 6. 4. 2020 – 130 Kč).
Pokud se týká účelně vynaložených nákladů, jedná se o poměrnou část za mzdy zaměstnanců žalobkyně, kteří se podílejí na vymáhání dlužných částek (50 Kč), náklady na SMS zprávy, které upozorňují na prodlení (4 Kč), telefonické hovory (1 Kč), náklady související s provozem budovy, za energie, nájem (10 Kč), náklady na systém a údržbu (35 Kč), celkem 100 Kč, kterou je klient povinen hradit i opakovaně, pokud dlužnou částku neuhradí, a to za každý měsíc, ve kterém je dluh vymáhán. Dne 17. 2. 2020 byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním a byly účtovány náklady 130 Kč za odeslání této výzvy.
Ke dni 6. 4. 2020 byl úvěr zesplatněn, žalovaný byl vyzván k zaplacení úvěru včetně smluvní pokuty a vynaložených jiných nákladů s touto výzvou ve výši 130 Kč. Byla účtována sankce, a to jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků – dne 14. 8. 2020 byla účtována částka 1.794 Kč. Žalovaná částka 22.728 Kč sestává z: neuhrazené jistiny 15.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 495 Kč (bylo účtováno 5 poplatků po 99 Kč – 14. 12. 2019, 14. 1., 14. 2., 14. 3., 6. 4. 2020), poplatků za SMS servis 245 Kč (bylo účtováno 5 poplatků po 49 Kč – 14. 12. 2019, 14. 1., 14. 2., 14. 3., 6. 4. 2020), úroků 2.940 Kč, účelně vynaložených nákladů 560 Kč, smluvních pokut ve výši 2.794 Kč.
Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení.
2. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení, která se týkají zjišťování úvěruschopnosti a ke specifikaci částky, které se domáhá coby úroku. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného obecně uvedla, že žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost, zjišťuje kreditní skóre spotřebitele, jeho příjmovou a výdajovou stránkou, přezkoumává klientské informace a používá statistický model, který je postaven na logistické regresi. Ověřuje schopnost klienta splácet finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje, v případě pochybností kontroluje klienta v externích registrech. U žalovaného bylo zjištěno, že nemá děti, výše čistého měsíčního příjmu je 17.000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 3.000 Kč, výše výdaje domácnosti 40.000 Kč. S žalovaným bylo uzavřeno již devět smluv, první dne 24. 2. 2016, v konkrétním případě se jedná o desátý úvěr, prvních devět bylo řádně uhrazeno. Pokud se týká úroku ve výši 735 Kč, jedná se o interní výpočet, který je stanovený na 49 Kč za poskytnutých 1.000 Kč. V případě úroku ve výši 2.940 Kč žalobkyně uvedla, že úrok byl sjednán pevnou částkou 735 Kč a tento je požadován z neuhrazených splátek do zesplatnění, tedy splátek dva, tři a čtyři, a při zesplatnění. Byly účtovány dvě smluvní pokuty po 500 Kč v důsledku neuhrazené druhé splátky (splatnost 14. 1. 2020) a čtvrté splátky (splatnost 14. 3. 2020). Dále jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z neuhrazené jistiny a úroků (15.000 Kč a 2.940 Kč, celkem 17.940 Kč, z toho 10 % smluvní pokuta 1.794 Kč).
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení nezpochybnil.
4. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř.
5. Z listiny označené„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ bylo zjištěno, že jako věřitel je uvedena žalobkyně, jako druh spotřebitelského úvěru je uveden bezúčelový úvěr a je uvedena částka 15.000 Kč, která bude splacena ve 24 splátkách, a je vyčíslena celková částka 24.391 Kč, která musí být zaplacena. V prvním měsíci trvání úvěru je úvěr bezúročný, v druhém až osmém měsíci je úroková sazba v rozmezí 0 až 83,05 % a od devátého měsíce až do dne splatnosti úvěru je úvěr bezúročný. Roční RPSN je 49,10 %. V listině jsou uvedeny další poplatky, a to za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, za službu expresní výplata 199 Kč jednorázově, za službu SMS servis 49 Kč měsíčně, za službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů 1.485 Kč, za výplatu v hotovosti 249 Kč jednorázově. Jako náklady v případě opožděných plateb je uvedena smluvní pokuta ve výši 500 Kč a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb. Dále v textu formuláře je označen žalovaný jménem, rodným číslem, bydlištěm [obec a číslo]. Na straně 10 je uvedeno, že je uzavřena úvěrová smlouva jako hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15.000 Kč s poplatkem 495 Kč, 24 splátek, s celkovou částkou, která bude uhrazena, 20.640 Kč. Byla sjednána doplňková služba expres výplata, doplňková služba bezpečná splátka, doplňková služba SMS servis. Součástí smlouvy je splátkový kalendář. Předmětná smlouva má 18 stran a je předtištěna bez možnosti doplňků a úprav. Smlouva odkazuje na sazebník platný od 4. 1. 2019 (zjištěno z úvěrové smlouvy).
6. Žalobkyně prokázala, že na účet označený ve smlouvě zaslala částku 15.000 Kč dne 14. 11. 2019 (opis výpisu proplacení smlouvy).
7. Žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu ze dne 24. 2. 2016 uzavřenou s žalovaným, u kterého je uvedeno bydliště [obec a číslo]. Z této smlouvy bylo zjištěno, že byla poskytnuta částka 3.000 Kč se splatností do 30 dnů.
8. Výzvou ze dne 17. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 7.007 Kč, a to ihned. Dnem 6. 4. 2020 je datována výzva ke splacení celé půjčky, žalovaný je vyzván ke splacení celého úvěru, a to ve výši 20.934 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Dne 25. 9. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení před podáním žaloby (zjištěno z výzvy před zahájením vymáhání úvěru, z výzvy ke splacení půjčky a z předžalobní výzvy k plnění).
9. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy ze dne 14. 11. 2019 poskytla žalovanému částku 15.000 Kč, kterou žalovaný nevrátil a nyní je dle žalobkyně povinen zaplatit částku 22.728 Kč.
10. Byla uzavřena smlouva o úvěru (podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky). S ohledem na okolnost, že smlouvu uzavřel žalovaný jako fyzická osoba, je nepochybné, že mezi stranami se jedná o spotřebitelský úvěr a že předmětem podnikání žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný měl ve vztahu ze smlouvy postavení spotřebitele, a proto vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku o tomto smluvní typu dopadají na tento závazek také ustanovení § 1810 a následujících o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
11. Žalobkyně jako věřitelka byla podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském se musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
12. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně povinnost uloženou tímto ustanovením nesplnila. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti uvádí jen obecné a kusé informace, není zřejmé, jak byly zjišťovány příjmy a výdaje. Žalobkyně tvrdí, že čistý měsíční příjem žalovaného byl uváděn ve výši 17.000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 3.000 Kč, aniž by tvrdila, z jakých listin toto bylo zjištěno. Současně však výše výdajů domácnosti je uvedena ve výši 40.000 Kč, tedy dvakrát více, než tvoří příjmy domácnosti. Nelze odhlédnout od toho, že bydliště žalovaného v době uzavření smlouvy bylo na adrese ohlašovny obecního úřadu. I když žalobkyně tvrdí, že ověřovala informace v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a tyto byly bez záznamu, pak už pouze skutečnost, že výdaje domácnosti jsou vyšší než její příjmy, měly být signálem, že klient pravděpodobně nebude schopen svému závazku dostát.
13. Žalobkyně porušením povinnosti s odbornou péčí a dostatečně ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto byla s žalovaným uzavřena předmětná smlouva, kterou je nutno v souladu s cíli zákona vyhodnotit jako jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 o. z. a § 588 o. z. absolutně neplatné. Pokud poskytovatel úvěru neposoudí s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se o neplatnost absolutní (shodně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021 č.j. 15 Co 78/2021-51).
14. Speciálním ustanovením je § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Toto zákonné ustanovení v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 15.000 Kč, tento nezaplatil ničeho, tedy žalobkyně má nárok na vrácení částky 15.000 Kč, která představuje poskytnutou jistinu. Úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 15.000 Kč byly přiznány od 7. 5. 2020 do zaplacení v návaznosti na výzvu - zesplatnění úvěru, která je datována dnem 6. 4. 2020, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy, příslušenství požaduje od 7. 5. 2020. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a zástupci žalobkyně byla na nákladech řízení přiznána částka 721 Kč (32%). Žalobkyně se domáhala částky 22.728 (100%), byla úspěšná co do částky 15.000 Kč (66 %), neúspěšná co do částky 7.728 Kč (34%), její celkový úspěch je 32% (66% 34%). Při úspěchu 100% by měla nárok na částku 2.252 Kč: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tři úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč za výzvu k zaplacení, převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 21% DPH ve výši 252 Kč.
16. Ustanovení § 14b advokátního tarifu se nijak nedotýká ústavně zaručeného práva žalobce na zastoupení advokátem ve smyslu čl. 37 odst. 2 LZPS, stanoví specifické sazby mimosmluvní odměny a výši náhrady paušálních výdajů za úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení v řízeních zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to v závislosti na výši předmětu řízení. Aplikace uvedeného zákonného ustanovení předpokládá kumulativní splnění podmínek v podobě návrhu podaném na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, používaných opakovaně týmž žalobcem, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Toto ustanovení se uplatní obecně a bezvýjimečně ve všech případech, na které hypotéza uvedené normy dopadá, bez možnosti úvahy soudu o jeho použitelnosti či jakékoliv moderace.
17. Ustanovení § 14b advokátního tarifu pojem návrhu podaném na ustáleném vzoru nijak nevymezuje. Podle soudní praxe je jím návrh, který se shoduje či významně blíží pojmu formulářová žaloba, který ústavněprávní judikatura (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 3923/2011, bod 28 – neboť právě na něj bylo reagováno novelizací advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb.) definuje jako návrh mající podobu využitého vzoru, který se odlišuje jen v minimální míře, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami.
18. V projednávané věci bylo řízení zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vyhotoveným na příslušném elektronickém formuláři, a to žalobcem, který ve skutkově i právně obdobných věcech podává takové návrhy opakovaně, jak je známo okresnímu soudu z jeho úřední činnosti. Návrhy, jimiž žalobce uplatňuje své nároky, mají podobu ustáleného vzoru a liší se pouze v údajích o žalovaném a ve skutkových okolnostech vymezujících předmět řízení tak, jak formulářovou žalobu definuje judikatura Ústavního soudu. Skutečnost, že se jednotlivá žalobní tvrzení odlišují potud, aby odpovídala konkrétním skutkovým okolnostem té či oné věci tak, aby mohla být projednána, není způsobilá vyloučit závěr, že se jedná o ustálený vzor, resp. formulářovou žalobu, když nelze mít pochybnosti o tom, že pojem formulářová žaloba je totožný s pojmem ustálený vzor, jak vyplývá z odůvodnění návrhu vyhlášky č. 120/2014 Sb. Výše zmíněná vzorovost návrhu nijak nesouvisí s použitím formuláře pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nijak nebrání individualitě návrhu, a ani s počtem podávaných žalob či návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které se mohou vzájemně lišit.
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.