224 C 247/2022-None · Okresní soud v Kladně

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

zaplacení částky 20 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 7. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 010 Kč s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet téhož dne. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek, žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (mj. prostřednictvím PIN kódu, tedy prostým elektronickým podpisem) a před uzavřením smlouvy od žalovaného taktéž vyžádala potřebné údaje pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit sjednaný poplatek ve výši 6 000 Kč do 24. 7. 2021. Této povinnosti žalovaný nedostál, neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 6 000 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (za 5 odeslaných výzev po 500 Kč). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení sjednané smluvní pokuty v částce 4 010 Kč, tj. v sazbě 0,1 % denně z jistiny ode dne 25. 7. 2021 a 30. 8. 2022.

2. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což zřejmě povede k tomu, že soud posoudí smlouvu jako neplatnou. Dále uvedla, že tedy žádá, aby soud ve věci rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení a uhradit úroky z prodlení v zákonné výši.

3. Soud ve věci nařídil jednání, pokud jde o žalobkyni, ta se z jednání předem omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“) jednal v jejich nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně si s žalovaným sjednala smlouvu, na základě které se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč jakožto bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s poplatkem 6 000 Kč do 24. 7. 2021. Úrok nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalovaného s jakýmkoli plněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku.

5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 5. 2021 odeslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč.

6. Z upomínek ze dne 20. 6. 2021 a 1. 7. 2021, oznámení o zesplatnění úvěru – výzvy k úhradě ze dne 20. 7. 2021 a opakovaných výzev k úhradě ze dne 29. 7. 2021 a 11. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení. K upomínkám však nebyl přiložen žádný doklad o jejich odeslání či doručení.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 7. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů, zásilka byla žalovanému odeslána dne 27. 7. 2022.

8. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin (všeobecné obchodní podmínky) nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, k tomuto neuvedla téměř ničeho ani v žalobních tvrzeních a nepředložila žádné listiny.

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne

5. 3. 2020 ve věci C679/18)

12. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své zákonné povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že si od žalovaného vyžádala k ověření totožnosti klienta kopii jeho občanského průkazu a ověřovací korunkovou bezhotovostní platbu, dále si před uzavřením smlouvy vyžádala informace od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a také nahlédla do relevantních databází, tyto informace a dokumenty vyhodnotila a zaevidovala je do zákaznické karty žalovaného. Ze strany žalobkyně šlo však o pouhé konstatování o tom, že poměry zkoumala a ověřila si je vyžádanými dokumenty, žádné dokumenty stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však soudu nedoložila.

15. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (zápůjčku). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

17. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 10 000 Kč a žalobkyni nezaplatil ničeho. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do této částky a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Žalobkyně má dle § 1968 a § 1970 rovněž právo na úhradu úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť počínaje dnem 31. 7. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu. V daném případě bezdůvodného obohacení je splatnost dle § 1958 občanského zákoníku určena výzvou věřitele, tj. žalobkyně, která byla odeslána poštou dne 27. 7. 2022 se lhůtou 3 dnů k plnění. Žalovaný je tedy v prodlení ode dne následujícího po splatnosti (30. 7. 2022), tj. ode dne 31. 7. 2022 (§ 573 občanského zákoníku).

18. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce byla žaloba co do poplatku, smluvní pokuty a nákladů upomínání včetně příslušenství nad rámec přiznaného zamítnuta.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.