10 C 82/2022-30 · Okresní soud v Mělníku

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 6 009 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 009 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 009 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 93,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 009 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 6 009 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] smlouvu o úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem dle smlouvy za dodatečný poplatek ve výši 495 Kč. Identita žadatele byla ověřena z kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 6 009 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 4 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti tzv.„ korunovým odkladem“ ve výši 495 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč (2× 100 Kč) a jednorázové smluvní pokuty za nesplacení jistiny ve výši 3 % jistiny, tedy 150 Kč. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 93,75 Kč, kapitalizovaného za období od [datum] do [datum], a následně z běžícího zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek žalobkyně [webová adresa]) úvěrovou smlouvu včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, přičemž splatnost byla následně prodloužena tzv. korunovým odkladem při dle smlouvy za dodatečný poplatek ve výši 495 Kč. V případě prodlení po zesplatnění byla žalobkyně oprávněna požadovat také jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 % ze splatné jistiny. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč měsíčně za vymáhání /viz smlouvu o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, fotografii občanského průkazu žalovaného/. Žalovaný úvěr čerpal, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas /viz výpis čerpání, splátek a úhrad/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.

Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (který byl současně úvěrem spotřebitelským), žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 5 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými poplatky vrátit. Žalovaný úvěr čerpal, nesplatil jej však řádně a včas. Soud proto přiznal žalobkyni částku 6 009 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatkům v celkové výši 660 Kč (za poskytnutí úvěru 165 Kč + za tzv. korunový odklad 495 Kč) a smluvní pokutě ve výši 150 Kč představující 3 % z dlužné jistiny. Žalobkyní uplatněnou náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 200 Kč (2× 100 Kč) soud posoudil s ohledem na její paušální výši toliko jako další sjednanou smluvní pokutu, neboť žalobkyně sice tvrdila konkrétní výši nákladů jí vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, avšak uhrazení těchto nákladů již nijak nedokládala. Výše souhrnu těchto smluvních pokut ve výši 350 Kč (150 Kč + 200 Kč) byla sjednána a uplatněna v souladu s limity stanovenými v zákoně o spotřebitelském úvěru (maximálně ½ jistiny, tedy 2 500 Kč), a proto soud vyhověl žalobě i v této části.

Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 009 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.