11 C 28/2024-81 · Okresní soud v Kolíně

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 34 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 19. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 13 868 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 26. 4. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 032 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 8. 2022, dále částky 9 412,20 Kč, úroku ve výši 35% ročně z částky 19 512,65 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022 a úroku ve výši 11,75% ročně z částky 19 512,65 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 60 631 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Co do částky 1 198 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do zaplacení, částky 89,80 Kč a úroku ve výši 24,84 % ročně z částky 19 512,65 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022, se řízení zastavuje.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 14. 7. 2023 domáhal na žalované zaplacení částky 34 600 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 4. 5. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 59,84% ročně splácet v 42 měsíčních splátkách po 1 371 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červnem 2021. Účastníci si zároveň sjednali pojištění schopnosti splácet úvěr za poplatek ve výši 168 Kč měsíčně.

Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila celkem 10 968 Kč. Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smluvních ujednání, neboť platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce požadoval zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, tedy celkem 998 Kč. Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smluvních ujednání ve výši 1 200 Kč.

Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobce ke dni 24. 4. 2022 zesplatnil celý úvěr a celá dosud nesplacená jistina, přirostlé úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny. V bodě 6.5 smluvních ujednání bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den následující po zesplatnění nezaplatí, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od 26. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po zesplatnění neuhradila ničeho, a to ani po výzvě právního zástupce žalobce.

Žalobní nárok sestával z částky 25 098 Kč (nová jistina + pevné smluvní pokuty) se zákonným úrokem z prodlení, dále z částky 9 502 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně za dobu od 26. 4. 2022 do 14. 7. 2023), úroku v sazbě 59,84 % ročně z původní jistiny v kapitalizované výši k datu 18. 5. 2022 v částce 718,52 Kč a běžícího úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 19 512,65 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 60 631 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3.

Podáním ze dne 13. 3. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 1 198 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do zaplacení, částky 89,80 Kč a úroku ve výši 24,84 % ročně z částky 19 512,65 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022. Ve zbývajících nárocích žalobce na žalobě trval.4. K nařízenému jednání dne 23. 4. 2024 se žalovaná nedostavila, soud proto věc projednal v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 4. 5. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 59,84% ročně splácet v 42 měsíčních splátkách po 1 371 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červnem 2021.

Dále si sjednali pojištění schopnosti splácet úvěr za poplatek ve výši 168 Kč měsíčně.K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce předložil výpis z účtu žalované za měsíc srpen 2020, z kterého vyplývá záporný počáteční i konečný zůstatek. Dále žalobce předložil přehled transakcí (pravděpodobně výplata žalované od zaměstnavatele , právnická osoba, .) za měsíce leden až duben 2021. I z tohoto přehledu je zřejmý záporný počáteční a konečný zůstatek na účtu žalované. Žalobce dále předložil výpis z registru SOLUS a z nebankovních registrů klientských informací.Dle evidence žalobce žalovaná uhradila celkem částku 10 968 Kč, kdy poslední splátka byla zaplacena dne 15. 2. 2022.

Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobce ke dni 24. 4. 2022 celý úvěr zesplatnil. Dle obchodních podmínek žalobce, a to bodu 6.1 a 6.2 má žalobce nárok smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, a dále na náhradu nákladů za upomínání ve výši 400 Kč. V bodu 6.5 smluvních podmínek bylo ujednáno, že žalované vzniká povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od zesplatnění pohledávky.

Žalovaná byla několikrát vyzvána k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 3. 8. 2022.6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8.

Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 4. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč.

Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 42 měsíčních splátkách po 1 371 Kč, přičemž žalovaná dle evidence žalobce uhradila částku 10 968 Kč.12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.

Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, když soudu předložil pouze výpis z účtu žalované a přehled transakcí, z nichž nevyplývá dostatečná solventnost žalované, naopak je zřejmé, že žalovaná nedisponuje dostatečnou finanční rezervou, když zůstatek na jejím účtu je záporný. Jiné důkazy prokazující úvěruschopnost žalované nebyly předloženy. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.13.

V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.

Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.15. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.16.

Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.17.

Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů.

Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).18.

Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).19.

Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.20. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.21.

Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.22. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku 21 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná uhradila na úvěr částku 10 968 Kč a zbývá jí zaplatit na jistinu úvěru částku 10 032 Kč.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě této dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 19. 8. 2022 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k okamžité úhradě pohledávky) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).23. Protože žalobce vzal žalobu zpět co do částky 1 198 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do zaplacení, částky 89,80 Kč a úroku ve výši 24,84 % ročně z částky 19 512,65 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022, soud dle ust.

§ 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v této části nároku zastavil.24. Procesně úspěšnější žalované by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.25. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.