Consumer loan contract voided for lack of creditworthiness check; claim dismissed except for unjust enrichment of 5,500 CZK.
Legislator summary
AI generatedThe court dismissed the plaintiff's claim for the remaining loan balance and administrative fees, ruling the consumer credit contract void due to the defendant's failure to prove proper creditworthiness assessment. While the full debt claim was rejected, the court found the defendant had received funds without legal basis, ordering repayment of 5,500 CZK as unjust enrichment. Consequently, neither party was awarded litigation costs as the defendant was largely successful in the proceedings.
Legislator headnote
AI generated§ 1723 odst. 1 a 2 o.z.; § 588 o.z.; § 2991 a násl. o.z.: A consumer credit contract is void if the creditor failed to verify the borrower's creditworthiness with specific documents, and the recipient of funds must repay the amount received without legal basis as unjust enrichment.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedRelated Decisions
AI generatedFull text
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 12 900 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 500 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 7 400 Kč
-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 250,24 Kč,
-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 534,71 Kč,
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9 934,55 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019,
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 434,55 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení,
-) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 934,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou, doručenou soudu dne 26. 5. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy; tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč se splatností poslední splátky dne [datum]. Žalovaná na pohledávku vzniklou ze smlouvy za trvání smluvního vztahu dosud uhradila pouze částku 4 500 Kč, z toho na jistinu 65,45 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 034,55 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Pohledávka za žalovanou vzniklá z uvedené smlouvy poté byla, včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupena žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což žalované bylo písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá z uvedené smlouvy částku 12 900 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 9 934,55 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 965,45 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ze strany žalobkyně vyzvána, přesto dluh neuhradila.
2. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k podané žalobě písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.
3. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen; vycházel přitom z obsahu spisu a listin, které ve věci předložila žalobkyně.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti („ [název]“) [číslo] ze dne [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakož i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne [datum], soud vzal za prokázána tvrzení v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru a postoupení úvěrové pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná jako úvěrovaná a společnost [právnická osoba], jako úvěrující mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které uvedená společnost poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 300 Kč.
Žalovaná na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradila částku 4 500 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy.
Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním.
Ty spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt.
Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).
5. Ze zákaznické karty ke smlouvě s podpisem žalované ze dne [datum] plyne, že žalovaná vykazovala čistý příjem 15 000 Kč, ten byl dle karty doložen pracovní smlouvou a potvrzením zaměstnavatele, tyto doklady však soudu předloženy nebyly, jako měsíční výdaje žalované je uvedena částka 8 000 Kč (z toho 3 000 Kč na bydlení a 5 000 Kč na osobní výdaje). Žalovaná v kartě uvedla, že žije s rodiči, dále, že má nájemní bydlení, nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalované po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalované žalobkyně nepředložila.
6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).
7. Soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru (když postoupením nabyla pohledávku z úvěru), musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti jejich příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalované (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby), ač žalovaná v zákaznické kartě tvrdí nájemní bydlení. Stěží lze např. uvěřit údaji, že při nájemním bydlení činí výdaje na bydlení (tedy nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem) pouhou částku 3 000 Kč.
8. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, resp. z titulu neplatné smlouvy. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 4 500 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni (jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením) zbytek jistiny úvěru v částce 5 500 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od 29. 12. 2019 do zaplacení. Oznámení žalobkyně žalované o postoupení pohledávky, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě úvěrové pohledávky do 10 dnů po obdržení výzvy, bylo žalované doručováno doporučeným dopisem podaným na poštu dne [datum], při domněnce doby dojití zásilky tří pracovních dnů (dle ust. § 573 o. z.) nutno považovat zásilku za doručenou dne [datum]. Po připočtení desetidenní lhůty dle výzvy soud dospěl závěru, že žalovaná je v prodlení od [datum].
9. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 7 400 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s ř. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, měla by proto právo na náhradu části jí vzniklých nákladů. Podle obsahu spisu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).