6 C 335/2023-12 · Okresní soud v Třebíči

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci

osvojitele: osobní údaje osvojitele zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

osvojenec: celé jméno osvojenkyně, datum narození

bytem adresa osvojitele a osvojenkyně

o osvojení zletilé

I. [celé jméno osvojenkyně], [datum narození], je osvojenkyní osvojitele [celé jméno osvojitele], [datum narození].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Předmětem řízení bylo posouzení návrhu navrhovatele jako budoucího osvojitele na osvojení zletilé dcery jeho manželky. Osvojovaná se společně se svojí matkou k návrhu připojila.

Po provedeném dokazování učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci:

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že navrhovatel dne 11.4.2009 uzavřel manželství s [jméno] [celé jméno osvojenkyně], [datum narození], jako matkou osvojované [celé jméno osvojenkyně], přičemž toto manželství trvá dosud. Již od roku 2007 přitom všichni žijí ve společné domácnosti. Osvojenkyně, jež je dosud svobodná, se svým biologickým otcem [jméno] [příjmení] dlouhodobě nemá žádný kontakt, k vytvoření rodičovského pouta mezi nimi nedošlo. Vztahy mezi osvojenkyní a osvojitelem odpovídající pozitivním vztahům rodiče a dítěte jsou dlouhodobě na dobré úrovni, oba mají k sobě silné citové pouto, vzájemně se vnímají jako otec a dcera. [obec] se nadto postupně narodili čtyři nevlastní sourozenci.

Matka osvojenkyně před soudem udělila výslovný souhlas s osvojením, přičemž souhlas otce osvojenkyně nebyl soudem s ohledem na jeho dlouhodobý a trvalý nezájem o osvojenkyni žádán.

Ve vyhovění návrhu nic nebrání.

V řízení bylo prokázáno, že navrhovatel jako osvojitel pečoval o osvojovanou jako o vlastní již v době její nezletilosti a zároveň navrhuje osvojení dcery své manželky. Tím je splněn předpoklad osvojení jak podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, tak podle písm. d) téhož zákonného ustanovení. Soud nakonec v předmětném osvojení neshledal ani žádný rozpor s dobrými mravy, proto postupem podle ustanovení § 847 občanského zákoníku rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části rozhodnutí.

Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vycházel ze skutečnosti, že účastníci se tohoto práva výslovně v plném rozsahu vzdali.

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, neboť všichni účastníci se výslovně vůči soudu po vyhlášení rozhodnutí tohoto práva vzdali (ustanovení §§ 201 a 204 odst.1 a contrario k ustanovení § 207 odst. 1 občanského soudního řádu).