5 C 130/2021-21 · Okresní soud v Nymburce

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3.735 Kč s příslušenstvím,

<b>I. Řízení se v části o zaplacení 2.235 Kč zastavuje.</b>

<b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3.195,53 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 9,75% jdoucími z částky 3.000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

<b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 3.000 Kč, částku smluvní pokuty ve výši 735 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 195,53 Kč a kapitalizovaného úroku z jistiny ve výši 1.500 Kč označeného jako poplatek z úvěru. Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla z titulu„ smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019, kterou uzavřela se společností [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel na základě rámcové smlouvy o úvěru, resp. následně uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 12. 2018, poskytl žalovanému formou bezhotovostního převodu na bankovní účet úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný nejprve na internetových stránkách [webová adresa] vyplnil do zde uloženého formuláře registrační údaje (mj. číslo svého občanského průkazu) a následně uhradil tzv. registrační poplatek. Žalovaný se poskytnuté plnění zavázal splatit ve lhůtě do 28. 1. 2019, a to spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1.500 Kč. Žalovaný však této své povinnosti nedostál a nesplatil ničeho. Z tohoto důvodu původnímu věřiteli v souladu s ujednáním čl. VI. odst. [číslo] vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky, která byla vyčíslena na 735 Kč. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že stran procesu zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje žádnými důkazními prostředky. V souvislosti s tímto konstatováním proto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do shora popsané částky kapitalizovaného smluvního úroku a částky smluvní pokuty, tj. vše v celkové výši 2.235 Kč (1.500 + 735). Vzhledem k tomu, že žalobkyně akt částečného zpětvzetí provedla ještě před zahájením prvého jednání ve věci samé, soud tomuto návrhu vyhověl bez zjišťování stanoviska žalovaného a s odkazem na § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v této části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

3. Žalobkyně vyslovila souhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný, který se k žalobě nijak nevyjádřil, tentýž souhlas vyslovil formou fikce ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.

<b>4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:</b>

Mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla prostředky na dálku (přes internet) uzavřena jednak rámcová smlouva o úvěru, která tvořila obecný právní rámec poskytování finančních služeb. Následně byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 31. 12. 2018. Jejímu uzavření předcházelo zřízení uživatelského účtu pro žalovaného registrací na stránkách společnosti na internetové adrese [webová adresa]. Registrací tak žalovaný sdělil společnosti [právnická osoba], své jméno a příjmení, rodné číslo, číslo OP, skutečně užívané telefonní číslo, skutečně užívanou emailovou adresu, číslo svého účtu a kód banky. Žalovaný rovněž provedl dne 31. 12. 2018 tzv. verifikační platbu na účet společnosti [právnická osoba], ve výši 0,01 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen obratem na jeho účet u [anonymizována tři slova] [bankovní účet] ve výši 3.000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1.500 Kč se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě do 28. 1. 2019. Žalovaný však úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil. Původní věřitel pak pohledávku z výše specifikované smlouvy o úvěru postoupil na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný na svůj dluh ani přes upomínky ničeho nezaplatil.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 20. 7. 2018 (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

19. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou původní věřitel a žalovaný ujednali prostřednictvím smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 12. 2018. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud předmětný závazek právně kvalifikoval jako úvěr ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr pak postupitel jako poskytovatel nebankovních půjček/úvěrů sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný naopak předmětný úvěr sjednal mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

20. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

21. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně na předložení důkazních prostředků vztahujících se k posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného ze strany postupitele zcela rezignovala. Toto ostatně sama žalobkyně potvrdila, když k výzvě soudu sdělila, že žádnými takovými důkazními prostředky nedisponuje. Za daného stavu věci proto soud musel vycházet ze závěru, že původní věřitel při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. nepostupoval s náležitou pečlivostí. Proto závazek ze smlouvy o úvěru soud po právní stránce vyhodnotil jako absolutně neplatný ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem.

22. Plnění poskytnutá z jeho titulu je tudíž na místě právně kvalifikovat jako závazek z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Právě a pouze pohledávku z tohoto závazku také žalobkyně ve smyslu § 1879 o. z. včetně jeho příslušenství mohla z titulu postoupení pohledávky nabýt. Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného tak soud uplatněný a dodatečně postoupený nárok (po částečném zpětvzetí žaloby) výrokem II. tohoto rozsudku uznal jako oprávněný co do částky jistiny 3.000 Kč včetně jejího příslušenství - zákonného úroku z prodlení, dílem kapitalizovaného (ve výši 195,53 Kč za období od poslední z výzev postupitele do data postoupení) a dílem jdoucího z této částky od data 13. 12. 2019 (tj. od data účinnosti postoupení) do zaplacení. Pouze pro doplnění soud uvádí, že částku kapitalizovaného úroku z prodlení (195,53 Kč) soud připočetl k částce jistiny (3.000 Kč), čímž dostal částku 3.195,53 Kč (výrok II. tohoto rozsudku).

23. Co se týče okamžiku prodlení žalovaného, ve smyslu § 1968 o. z., soud tento okamžik určil k datu, kdy byl žalovaný povinen poskytnutou jistinu splatit, neboť jakkoli tato byla vyplacena na základě závazku neplatného, byl si žalovaný současně nade vší pochybnosti vědom toho, že je povinen toto plnění vrátit. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto směru soud uvážil, že žalobkyně vzala část uplatněného nároku zpět a tím zavinila, že řízení muselo být zastaveno. V souzeném případě pak byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř stejný, proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.