5 C 249/2021-46 · Okresní soud v Pelhřimově

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, PSČ obec a číslo

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného, PSČ obec

o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši [částka], a to v měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem březnem 2022, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do [datum] k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

1. Žalobce se domáhal se vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a tuto povinnost žalovaný splnil dnem [datum]. Tímto mu

2 5 C 249/2021

vznikla povinnost v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších, platit televizní poplatek ve stanovené výši. Této své povinnosti žalovaný nedostál, nezaplatil žalobci televizní poplatky za měsíce červenec 2018 až srpen 2020 ve výši [částka] měsíčně a celkově za toto období žalobci dluží částku ve výši [částka]. Poplatky byl povinen platit dle § 7 odst. 2 uvedeného zákona nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce.

2. Ve věci vydaný platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovaným. Následně se žalovaný k žalobě vyjádřil tak, že televizní přijímač skutečně k [datum] držel, v roce 2002 se rozvedl a televizor si odnesla bývalá manželka, následně užíval do roku 2008 televizor zděděný po své matce, v dalším bydlišti mu majitel nemovitosti zakázal příjímací parabolu a od roku 2018 je již bez televizního signálu. Při jednání soudu sdělil, že se nijak z placení televizních poplatků neodhlásil, změny v držení televizního přijímače žalobci neoznamoval, pokud by soud dospěl k závěru o oprávněnosti nároku, požádal o poskytnutí měsíčních splátek po [částka], neboť ze svého starobního důchodu musí hradit veškeré náklady spojené s bydlením, energiemi, osobní spotřebou apod. a ze zbývající částky by nebyl schopen jednorázově dluh zaplatit.

3. Na základě listin předložených soudu s žalobou žalobcem a vyjádření žalovaného soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobce soudu potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků doložil, že žalovaný se stal od března 1990 poplatníkem televizního poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.. Z tvrzení žalobce, které nebylo žalovaným rozporováno, vyplývá, za které měsíce nebylo žalovaným placeno na poplatcích, které činí [částka] měsíčně. Pokud se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku, je ve smyslu § 7 odst. 2 uvedeného zákona povinen tento televizní poplatek platit měsíčně nejpozději do 15. dne v měsíci.

Pokud je žalovaný názoru, že nemusí televizní poplatek hradit, protože v současné době nevlastní televizní přijímač, byl ve smyslu § 8 odst. 8 uvedeného zákona povinen se z evidence poplatníků televizního poplatku odhlásit a k tomuto odhlášení připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala skutečnost, v důsledku které přestal být poplatníkem dle uvedeného zákona. V takovém případě by byl z evidence poplatníků odhlášen a jeho povinnost k placení televizních poplatků by zanikla. Sám žalovaný uvádí, že takovýmto způsobem v minulosti nijak nepostupoval.

Z těchto důvodů je zcela oprávněný nárok žalobce na zaplacení souhrnné částky na dlužných televizních poplatcích ve výši [částka]. Za této situace je ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalovaný v prodlení se zaplacením televizních poplatků od 16. dne v tom kterém měsíci a žalobce má tedy právo i na zaplacení úroků z prodlení, roční úroková míra tohoto prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a vztahuje se vždy ke každému jednotlivému měsíčnímu poplatku.

Žalobce požaduje úroky z prodlení k datu [datum] a k tomuto datu činí výpočet dlužných úroků z prodlení částku [částka]. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému povinnost žalovanou částku žalobci zaplatit v měsíčních splátkách po [částka] a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný je ve starobním důchodu a jednorázová úhrada dlužné částky včetně příslušenství a nákladů řízení by mohla negativně ovlivnit jeho životní úroveň, splátky jsou stanoveny v takové výši, aby dluh byl v brzké době uhrazen.

Tyto měsíční splátky soud stanovil až od března 2022, když v únoru 2022 žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení, jak je uvedeno v následujícím odstavci.

4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Za takto úspěšného účastníka je nutno považovat žalobce, kterému vznikly náklady řízení ve formě zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši [částka] a ve formě nákladů právního zastoupení. Pokud se jedná o náklady právního zastoupení žalobce advokátem, nejedná se o účelně vynaložené náklady, a to s odkazem na nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], a ze dne [datum], sp.zn. [anonymizováno]

3 5 C 249/2021

[číslo], v nichž Ústavní soud z důvodů, které jsou žalobci známy, protože se jednalo o věci týkající se zcela obdobných sporů, dospěl k závěru, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky.

Svědčí proto jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové. Činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (citace z odůvodnění nálezů). Tyto závěry je nutno uplatnit i v této věci, není důvodu se od nich jakkoliv odchýlit s ohledem na závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy pro rozhodovací činnost soudů.

V následné době však došlo ke změně v tom, že dne [datum] nabyla účinnosti vyhláška č. 254/2015 Sb., která stanoví výši paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 89a ex. řádu. Skutečnost, že náklady právního zastoupení nejsou soudem považovány za náklady účelné, na jejichž náhradu má žalobce právo, nemění nic na tom, že je v řízení zastoupen advokátem. I tak aplikaci vyhlášky č. 254/2015 Sb. umožňuje ústavně zakotvená zásada rovnosti účastníků před zákonem, protože jestliže vyhláška č. 254/2015 Sb. dává nezastoupenému účastníkovi, který nedoložil výši svých hotových výdajů, právo na náhradu paušální částky, bylo by popřením této zásady, kdyby se takového práva nedostalo účastníku zastoupeného zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř., kterému je však paušální náhrada založená na stejném principu odepřena pro to, že bylo zastoupení shledáno neúčelným.

V tomto směru soud vychází z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 20.1.2016, sp.zn. [spisová značka], vydaném v obdobném sporu ohledně zaplacení dlužných televizních poplatků, v níž vystupoval stejný žalobce zastoupený stejným advokátem. Za této situace zdejší soud přiznává žalobci v této věci právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši [částka], dvou paušálů po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souvislosti s výzvou k plnění a podáním žaloby, když dle obsahu podané žaloby se fakticky jedná o tzv. formulářovou žalobu, kterou žalobce ve stejném textu používá při podávání návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů, v tomto případě volil podání žaloby pouze z toho důvodu, že mu k datu zahájení řízení nebylo známo datum narození žalovaného.

Dále se jedná v rámci nákladů řízení o další paušál [částka] dle § 1 odst. 3 písm.

a) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky v souvislosti s podáním písemného vyjádření k vyjádření žalovaného, když toto písemné vyjádření již bylo podáno v průběhu řízení. Pokud v rámci nákladů řízení v žalobě bylo zástupcem žalobce účtováno i DPH, konstatuje soud, že DPH se může počítat jen z odměny a výdajů zástupce, nikoli účastníka samotného, i kdyby plátce daně byl. Proto nejsou-li náklady právního zastoupení považovány za náklady účelné, nelze náhradu za DPH účastníkovi přiznat. Navzdory skutečnosti, že náhrada nákladů právního zastoupení nebyla žalobci přiznána, je žalovaný povinen tyto náklady řízení zaplatit k rukám zastupujícího advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř., protože neúčelnost nákladů právního zastoupení nemění nic na tom, že žalobce v řízení advokátem zastoupen je.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.